Měsíce planet Sluneční soustavy



Měsíce Marsu

• Kolem Marsu obíhají 2 malé měsíce bramborovitého tvaru. Jsou totiž příliš malé na to, aby je jejich vlastní gravitace donutila ke kulatějšímu tvaru.
• Oba jsou spíše kusy skal – asteroidy, které Mars kdysi zachytil.
• Oba měsíce jako většina ostatních nemají atmosféru.
• Byly objeveny v roce 1877.

Phobos

                           Deimos

 Měsíc Země

• Země má jeden měsíc, který se jmenuje nečekaně – Měsíc.
• V poměru k planetě je výjimečně velký (průměr 3476 km), a má na ni tedy velký vliv.

Měsíce Jupiteru 

• Planeta Jupiter má početnou rodinu měsíců. Nejznámější z nich jsou tzv. „galileovské“ měsíce.
• Jupiteru nejbližší galileovský měsíc je měsíc Io.

Měsíce Saturnu

• Saturn má největší rodinu měsíců ve Sluneční soustavě. Dosud se podařilo objevit 18 členů této rodiny. 
 
 

      Např. (Velké Měsíce)

	Titan:  (průměr 5 150 km) druhý největší měsíc Sluneční soustavy a největší měsíc Saturnu se jmenuje Titan. Jediný měsíc, který má atmosféru. Na Titanu se předpokládá existence obrovských oceánů kaplaného přírodního plynu skrytých pod mračny.
	Mimas:  (průměr  290 km) malý měsíc, který nese stopy po obrovské srážce s meteoritem. Kráter Herschel má průměr 135 km
	Tethys: (průměr 1 050 km) Tethys Připomíná Mimas, je jen o trochu větší. Ledová Tethys má také svůj největší kráter Odysseus a jeho průměr je 400 km

Měsíce Uranu

•  Uran má zatím 27 známých měsíců – některé z nich jsou pouze desetikilometrová tělesa.

   Např.:

• Oberon - ledový měsíc
• Titania - největším měsícem
• Umriel - dost tmavý měsíc
• Ariel - mohutně rozpraskanou kůru, dlouhá klikatá údolí a propadliny zalité ledem
• Miranda - bizarní měsíček se záhadnými útvary na povrchu

 

 
 
 

Měsíce Neptunu

•  Neptun má celkem třináct známých měsíců.

   Např.:

• Triton  - (průměr 2700 km) má rozpraskaný povrch, který svědčí o vnitřním neklidu tohoto měsíce. Má velmi jemnou atmosféru složenou převážně z dusíku.
• Protheus - malý měsíček (průměr 400 km), který nevykazuje stopy geologické aktivity. Jsou na něm patrné pouze známky impaktních kráterů. Jeho povrch je velice tmavý, protože odráží pouze 6% dopadajícího světla.

 
 
 



Sluneční soustava

• je planetární systém hvězdy známé pod názvem Slunce, ve kterém se nachází naše domovská planeta Země.
• Systém tvoří především 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 měsíců planet a další menší tělesa jako planetky, komety, meteoroidy apod.
• Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách.
• Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané Mléčná dráha. Ta je dále částí tzv. Supergalaxie, kam patří mj. i galaxie M 31 v Andromedě.
• Zhruba 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy tvoří samo Slunce, které svou gravitační silou udržuje soustavu pohromadě.
• Planety jsou v pořadí od Slunce, Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.

Slunce

• je pomyslným centrálním bodem sluneční soustavy.
• Je výrazně nejhmotnějším tělesem celé soustavy, což mj. způsobuje, že obíhá v těsné blízkosti jejího těžiště.
• Vlivem gravitačních sil úměrných sluneční hmotnosti je k němu celá soustava vázána.
• Tato hvězda září přibližně 4,5 miliardy let a předpokládá se, že bude zářit cca dalších 7 miliard let. Po vyčerpání většiny vodíku se jádro gravitací smrští a z „popela“ předcházející reakce se stane „palivo“ pro následující, přičemž s prudkým vzrůstem tlaku a teploty se postupně budou „zapalovat“ další reakce doprovázené vznikem těžších prvků – uhlíku, kyslíku, neonu a hořčíku.

Slunce - jako žhavá koule plná plynů                                                         zatmění Slunce

Černá díra

• je objekt natolik hmotný, že jeho gravitační pole je v jisté oblasti časoprostoru natolik silné, že žádný objekt včetně světla nemůže tuto oblast opustit.
• Černá díra byla teoreticky předpovězena v obecné teorii relativity publikované v roce 1915 Albertem Einsteinem.
• Není ji možno pozorovat přímo.
• Prvním vážným a dnes již prokázaným kandidátem se stala v roce 1971 hvězda v binárním systému v souhvězdí Labutě kryjící se s rentgenovým zdrojem Cygnus X-1. Šlo o těleso které má příliš velkou hmotu na to, být neutronovou hvězdou. 
• Dnes je už prokázáno, že černé díry se nacházejí v centrech galaxií, aktivních galaktických jádrech, kvasarech i v centrech některých kulových hvězdokup.
• Podle obecné relativity nemůže žádná hmota ani informace proudit z nitra černé díry k vnějšímu pozorovateli.( Například není možné získat žádnou její část ani odražené světlo vyslané z vnějšího zdroje či jakoukoli informaci o hmotě, která vstoupila do černé díry).

Vesmír či kosmos (z řeckého κόσμος, ozdoba, šperk)

• je souhrnné označení veškeré hmoty, energie a časoprostoru. Zahrnuje tedy hvězdy, planety, galaxie, mezigalaktický prostor a další.
• V užším smyslu se vesmír také někdy užívá jako označení pro kosmický prostor, tedy část vesmíru mimo Zemi.
• Různými názory na svět a jeho vznik se již od pradávna zabývaly mýty, některá náboženství a filosofie. V dnešní vědě se zkoumáním vesmíru jako celku zabývá hlavně kosmologie a astrofyzika.
• Podle některých vědeckých teorií je tento „náš“ vesmír součástí systému většího počtu vesmírů zvaného multivesmír nebo mnohovesmír (z anglického multiverse). Tyto jiné vesmíry přitom mohou mít zcela odlišné fyzikální zákony než ten náš.
• Značná část hmoty ve vesmíru se nachází v podobě plazmatu, tedy ve skupenství podobném plynu, avšak s vysokým stupněm ionizace.